Kouzla z plsti

11.06.2013 09:24

Článek od Aliny Khairuliné

Ilustrační foto

Katerina Kubešová se narodila v hlavním městě Ruska – Moskvě. Již od dětství si oblíbila drobné ruční práce: pletla, šila, malovala a modelovala. Později vstoupilo do jejího života plstění, a ačkoli se v roce 2004 přestěhovala do Prahy, plstění zůstalo jejím věrným společníkem až do dneška.

Katerino, povězte mi něco o Vaší tvůrčí dráze. Jak jste se k ručním pracím vůbec dostala?

Již od dětství jsem ráda tvořila věci vlastníma rukama: pletla jsem, malovala, šila a modelovala. Obliba ručních prací předurčila i předmět mých studií. Vyučila jsem se švadlenou. Po studiích jsem nejprve pracovala v zakázkovém krejčovství a pak jako technoložka v Módním domě. Ačkoli mě tato práce naplňovala, jednoho dne jsem se rozhodla zcela změnit své profesní zaměření …. Jenže, jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc.…  Časem jsem zjistila, že mi tvůrčí práce hodně chybí. 

Jak jste se dostala k plstění?

Kdysi dávno jsem viděla fotky z přehlídky nějaké ruské návrhářky. Do paměti se mi tehdy vtisknul jeden bílý kabátek, u kterého jsem vůbec nemohla pochopit, jak byl vlastně vyroben. A když jsem před několika lety zůstala bez práce, vrátila jsem se zpět ke svým dřívějším koníčkům, abych se doma neunudila. Začala jsem kolem sebe vyhledávat nové kreativnější techniky, a tak jsem narazila i na plstění. Rázem jsem si vzpomněla na ten kabátek z módní přehlídky, který jak jsem zjistila, byl vyroben za použití této techniky. Přihlásila jsem se proto na kurz plstění. Prvním mým výrobkem byla malá kapsička, během níž jsem si doslova sedřela ruce do krve. Tato drobná nehoda mě však od plstění neodradila – „bílý kabátek“ mě hnal kupředu. Na dalším kurzu jsem si vyrobila kabelku a pak už jsem se nemohla zastavit: plstila jsem, plstila a plstila.

Jaké modely se Vám nejvíce líbí?

Miluji jasné a zářivé barvy – dodávají mi chuť a energii do života. Nelíbí se mi, když jsou lidé oblečeni příliš nevýrazně a šedivě jako myšky. Doba šedivého a nevýrazného davu je již za námi, a proto si užívejme života v barvách. Sama se sice považuji za mírně konzervativního člověka a volím spíše neutrální oblečení, nikdy však nezapomenu oblečení oživit nějakým barevným a výrazným doplňkem.

Mé výrobky sama ráda nosím, zůstávají mi ty experimentální a zkušební kusy, a proto přesně vím, jak se chovají během použití. Snažím se vždy vyrábět věci tak, aby něco vydržely a přitom nebyly náročné na údržbu.

Potřebujete inspiraci pro Vaši práci?

Na jakoukoli kreativní činnost potřebuji inspiraci. Ta je zároveň i motivací pro to, abych načaté věci dotáhla do konce. Vzhledem k náročnosti této práce, motivace potřebuji hodně.

Pomohl Vám Váš koníček i v profesním životě?

Díky mému koníčku se účastním nejrůznějších výstav a trhů. Na jedné takové výstavě jsem se seznámila s aktivistkami z občanského sdružení AMIGA, ve kterém jsem následně začala pracovat jako dobrovolnice a nyní jako koordinátorka programu zaměřeného na zapojování dobrovolníků z řad cizinců do sociálních prací v městské části Praha 2.

Proč jste si zvolila Prahu? Mělo to nějakou souvislost s Vaším koníčkem?

Kdysi jsem Prahu navštívila jako turistka. Toužila jsem totiž po oplatkách v čokoládě a přála si vidět zdejší hrady a zámky, protože již od dětství zbožňuji pohádky s Libuší Šafránkovou. V Praze jsem ovšem potkala velice starostlivého a sympatického muže a zamilovala se do něj. Rok a půl na to jsme si na radnici řekli své „Ano“. Pamatuji si, že jsem ve svatební den měla na sobě nádherné šaty. Česky jsem však skoro nerozuměla. Proto jsem osudné „Ano“ řekla pro jistotu i za nastávajícího manžela.

Když jsem se přestěhovala do Prahy, toužila jsem po dvou věcech. Nikdy nepracovat jako účetní a prožít šťastný život. Ne všechno jde hladce, ale zatím mi plán vychází: mám milujícího manžela, po 10 letech jsem se vrátila k výtvarné tvorbě a cítím, že mě ještě čekají další a nové možnosti pro můj osobní a profesní rozvoj.

Podívejte se do mého obchůdku (www.fler.cz/raduha), milé návštěvnice a návštěvníci, a prohlédněte si vystavené zboží. Věřím, že najdete něco, co by Vám udělalo radost nebo se hodilo jako originální dárek pro Vaše blízké.